na Blog.cz

Díky Metalfestu jsem objevila další kapelu, jejíž hudba se mi líbí. Fleshgod Apocalypse. Ale při poslechu jejich alba jsem narazila na skladbu, která mě hned při několika prvních minutách bouchla do uší. Je totiž místy nápadně podobná Mozartově Symphony No. 40. Ale stejně se mi líbí. Připomnělo mi to, jak jsme ve sboru zpívali skladbu, kterou zase obviňovali z obšlehnutí "Okýbačy".

O víkendu jsme se sborem nahrávali CD, takže jsem byla vcelku psychicky vyčerpaná a zdály se mi strašné kraviny. V sobotu jsme zpívali přibližně devět hodin čistého času, dvanáct s přestávkami a obědem. Kdo by z toho nebyl zblblý?

Nedávno jsem byla v Synot Tip Aréně na Metallice, jelikož jsem dostala lístek zadarmo. Nejprve jsme přemýšlely, že ho prodáme, jelikož Metallica nás absolutně nezajímá, ale koncert nebyl vyprodaný a před areálem postávalo několik lidí, kteří se pár lístků pokoušeli beznadějně prodat, takže jsme to nakonec zavrhly. Trochu také pro to, že Metallica je velká legenda, tak jsme byly zvědavé. Na to, jak příšerný ten koncert byl, snad ani nebudu plýtvat slova. Ale chtěla jsem napsat něco o bezohlednosti některých lidí a tento koncert se mi hodí jako názorná ukázka.

Následující sny sice nejsou z nejdelších, ale o to jsou šílenější.

Obdržela jsem další zprávu, tentokrát bez kontaktu, takže jsem nucena odpovědět veřejně, ať už chci nebo ne.

Odpověď: Sejdeme se zde?

Dnes jsem se konečně díky prázdninám mohla po náročném víkendu a následujícím týdnu pořádně vyspat. I moje podvědomí mi dalo patřičně najevo, že už to bylo potřeba, a nabídlo mi dokonce dva šílené sny za jednu noc.

Uááá! Nemohu uvěřit a neuvěřitelně se těším. Metalfest se začíná nádherně vybarvovat. Ensiferum, Alestorm a teď i Heidevolk (i když na stránkách MOA to ještě nepíšou)! Paráda! Ani nevím, jak vyjádřit svou radost.

MOR a MOA se nezadržitelně blíží, tak jsem musela začít s přípravou, abych nedopadla jako minulý rok. Inspirovala jsem se u EE. a vytvořila jsem tabulku, kde mám údaje o žánru, zemi původu, poznámky a mé vlastní hodnocení vzhledu a především hudebního výkonu. Na Powerwolfy jsem sice nenarazila až při studování seznamu kapel, ale rozhodně jsem je podrobněji prozkoumala. A zalíbili se mi. Takže dnes sem od nich dám skladbu Sanctified With Dynamite a třeba se časem objeví i nějaká další.

Tak prozměnu se mi nezdálo o žádné kapele ani jejím členu, ale o mém vlastním přítelovi, což se zas tak často, vlastně skoro vůbec, nestává. Ale nebyl to zas tak příjemný sen, tedy minimálně následně po probuzení, v tom snu to tak strašné nebylo.

Přesně takové téma mi padlo do noty vzhledem k tomu, co se u nás ve škole poslední dobou děje. Základní škola byla příšerná. Už od útlého dětství jsem měla problém s tím, že nemám žádný respekt, žádnou svobodu. Často jsem se zabývala otázkou, proč mám dospělým vykat, když oni mi tykají. Jen kvůli tomu, že se narodili dřív? Co je to za nesmysl? Jaká úcta ke starším? Úctu má mít ten, kdo si ji zaslouží svými činy, nikoliv svým datem narození. Vadilo mi, že mě nikdo neposlouchá, že můj názor nemá žádnou hodnotu, když mi náhodou někdo dovolí ho vyřknout. Naopak, často jsem (a ostatní děti stejně tak) za něj byla spíše trestána. V důsledku toho si s sebou v životě nesu velké trauma, které mi nedovoluje se prosadit mezi lidmi. Naštěstí to postupem času více méně odeznívá. Dřív jsem se i bála zeptat zaměstnanců samoobsluhy, kde mají nějaké zboží. A rodiče za to nemohli, ti mi dávali relativně velkou svobodu a učili mě velké samostatnosti, až takové, o kterou jsem nestála. Tedy vina zůstává škole (než jsem tam nastoupila, byla jsem velmi extrovertní dítě).