Ilmatyynyalukseni on täynnä ankeriaita.
Mijn hovercraft zit vol palingen.
Watashi no hobākurafuto wa unagi de ippai des.

Prosinec 2010

Něco z mého podvědomí

31. prosince 2010 v 11:35 Sny
Dnes jsem měla další šílený sen. A hádejte co! Vyskytoval se v něm Joost! Byli jsme se třídou na školním výletě, nějakým záhadným způsobem s námi byl Heidevolk. Jelikož se to odehrávalo v Itálii, kde se smí pít už od šestnácti, ač se na školních výletech pít nesmí, skončili jsme v nějaké hospodě, kde obsluhoval Ital, který uměl česky. Jedna učitelka říkala, že každy si může dát jednu tequilu, tak jsem si dala jednu tequilu s tou učitelkou. Pak se tam objevil Joost, tak jsem se chtěla napít i s ním, nebo spíš upoutat pozornost, takže jsem vypila další asi dvě nebo tři. Mimochodem pořád jsem byla střízlivá. Joostík někam zmizel a objevila se Bibi, má spolužačka, s kterou jsme si šly dát další chlast. Já říkala něco o vodce, tu si ale nakonec dala ona a já si dala (malé) pivo. Když jsme vylezly na zahrádku, kde všichni seděli, zjistily jsme, že už se odchází. Bibi do sebe kopla vodku, já naprosto bez problémů exla svou třetinku piva a šlo se, pořád ještě zcela za střízliva. Ještě si pamatuji větu, kterou jsem pronesla: "Ještě že už mi exnutí piva nedělá problémy jako dřív." Tak vážení, konec mého opileckého snu.

Tich tor ang tesmur!

Sen o Helloweenech, kde Helloweeni nehrají téměř žádnou roli

30. prosince 2010 v 17:34 Sny
Dneska jsem měla dost divný sen, který ale bohužel nebyl o Joostovi (to by byl svátek, aby se mi zdálo o něčem, co chci - a pak se divte, že už mě spánek neláká tak jako dřív). A taky mě v souvislosti s ním napadlo, že snáře atp. jsou pěkná blbost, protože sny pramení z prazvláštní rekapitulace mozku toho, co se stalo v bdělém stavu. Takže schválně, co všechno v tom poznáte. I když musím přiznat, že některé věci jsou i mně záhadou.

Uit oude grond

28. prosince 2010 v 19:17 Hudba
Původně jsem chtěla napsat něco o mých idolech, ale myspace, můj největší zdroj fotek, stojí za hovno, přesně jak píše Mathias: "MySpace has gone completely shit, and I'd rather be licking frozen poles than trying to deal with this." Když ho mám zapnutý, pořád se mi seká net nebo ještě lépe celý počítač a kdo by s tím měl trpělivost. Tedy já ji mám, protože jsem díky němu našla pár super kapel a spoustu Joostových fotek, ale není to něco, co by se dalo běžně používat. Asi si založím účet na Twitteru.

Hulde Aan De Kastelein trochu jinak

26. prosince 2010 v 16:26 Idoly
Na první místo mých idolů se opět dostal Joost, takže něco o Heidevolku. Na YT jsem našla video, jak Heidevolk ...jak to říct... "neoficiálně?" zpívá svou píseň Hulde Aan De Kastelein. Ne že by to bylo nějak extra zajímavé, ovšem vyskytuje se tam Joost a to rozhodlo.

Mathiasův make-up

23. prosince 2010 v 17:10 Idoly
Teď, když je volno, mám spoustu času brázdit skrz YouTube a hledat zajímavá videa. Jelikož jsem teď maximálně zabouchnutá do Mathiase Nygårda (chudák Joost), tak samozřejmě hledám videa o Turisas. Našla jsem jedno, kde Mathias vypráví a ukazuje to, jak se Turisas připravují na vystoupení. Vlastně tomu, co tam říkají, moc nerozumím, hlavně té moderátorce, mluví moc rychle. Ale na tom nezáleží, smysl se dá docela snadno pochopit z obrázků a z těch pár vět, kterým rozumím.

Nohy!

22. prosince 2010 v 21:16 Idoly
Jestli jste si to doteď nemysleli, tak po přečtení tohoto článku budete určitě přesvědčeni o tom, že jsem šílená. Na Heidenfestu jsem stála tak blbě, sice v první řadě, ale úplně na kraji, že jsem měla krásný výhled akorát na Markusovy nohy, nic jiného jsem vlastně moc zřetelně neviděla. Nezbývalo mi, než hypnotizovat Markuse pohledem, přotože Sami stál na druhé straně, klávesistku jsem měla v zákrytu, bubeník nebyl vůbec vidět a Petri byl v zákrytu za Markusem nebo moc daleko. Mám tedy z Heidenu milion fotek Markuse a pak taky jednu, kde jsem vyfotila jeho úžasné nohy. Chvilku jsem se tam totiž bavila tím, že jsem porovnávala nohy a boty členů Ensifera, přesněji jen Samiho s Markusovy, protože Petri se uráčil dojít do našeho rohu jen na chvilku a v tu chvíli nohy fakt nebyly to, na co jsem koukala.

Citron, Stratovarius a Helloween

21. prosince 2010 v 18:26 Kultura
Sice vůbec nevím, jak to vyjádřit, ale napíšu něco o nedělním koncertě v Praze na Výstavišti. Však já se ještě rozepíšu, to se nebojte.

Hranolky

17. prosince 2010 v 16:17 Má tvorba
Protože mě to minule bavilo, rozhodla jsem se pokračovat v experimentování s jídlem a troubou. Tentokrát jsem se rozhodla udělat si vlastní a hranolky a zjistila jsem, že na tom není nic těžkého.

Finské brambory

13. prosince 2010 v 18:59 Má tvorba
Abych nebyla pozadu, rohodla jsem se též zhmotnit recept na Finské brambory. Ale nebyla bych to já, kdybych je dělala podle návodu, takže jsem je trochu přizpůsobila k obrazu svému. Samozřejmě jsem celý recept převedla do vegetariánské podoby. Celý průběh jsem dokumentovala, takže to bude i s fotečkami.

Šílený sen a příčina šílených snů

12. prosince 2010 v 22:15 Sny
Musím Vám vyložit sen, který se mi dnes zdál. Původně jsem nechtěla psát jenom o snu, ale prostě to nevydržím. Takže když už něco publikuji, dám sem i jedno šílené video.

Twilight Of The Thunder God

9. prosince 2010 v 14:50 Hudba
Další píseň od švédských Amon Amarth: Twilight Of The Thunder God - Soumrak boha hromu. V Amonech začínám nacházet čím dál větší zalíbení, a nejsou sami, takže čekejte příval metalu!

The Cat In The Hat

8. prosince 2010 v 22:48 Literatura a film
Krátký článeček o první knize, kterou jsem přečetla v angličtině. Název má stejný, jako je název článku. Je od Dr. Seuss (Enterprises) a je o kočce v klobouku, která se snaží zabavit děti, které jsou doma samy a nudí se. Jde o zrýmovaný popis příběhu, kde dělá kočka bordel v bytě a hádá se s rybičkou, která ji tam nechce. Vypadá to dost triviálně, ale podle mě je to naprosto luxusní četba, už jen pro výrazy "I can fan with the fan" a "think of something". Prostě hrátky s jazykem, to je moje.

Petrifilní sen a jiné blbosti

4. prosince 2010 v 20:45 Sny
Začnu snem o Petrim, který se mi dnes zdál. Ensiferum mělo koncert, který se docela vtipně odehrával ve stejné škole, jako byl letošní Advík (Mikulovka). Někde v rozlehlé místnosti (která na té škole mimochodem vůbec není), byla ohrádka jako kolem exponátu v muzeu, ve které ty kapely hrály. Byla jsem tam s jednou kamarádkou (jestli ji tak mohu nazvat, moc se s ní nestýkám), která se mnou byla na Heidenfestu a zřejmě zbožňuje Petriho víc než já. Zrovna hrála jiná kapela a Petri stál na druhé straně ohrádky než já, přímo vedle oné kamarádky, která z toho šoku nemohla pořádně ani dýchat. Tak tam tak stála a nenápadně pokukovala po Petrim, který byl na ni skoro nalepen, přestože tam byla jen hrající kapela, já, ona, Petri a pár neznámých lidí, jinak úplně prázdno. Tak jsem si řekla, že škoda, že nemám foťák, že by určitě měla radost, kdybych je vyfotila. Vytasila jsem tedy aspoň mobil, ale když už jsem je měla v hledáčku, Petri najednou odešel. Pokračování jsem se bohužel nedočkala, vzbudila jsem se.